Stepanovdoku

Podařilo se nám dát dohromady další informace k osobě pilota Sergeje Grigorjeviče Stěpanova, který zahynul 8. května 1945, když byl sestřelen se svou Aircobrou nad Krušnými horami a jeho stroj se zřítil poblíž obce Klíny na Mostecku.
Jak už jsme psali v minulém článku, že Stěpanov byl sestřelen německým stíhacím esem, Fritzem Stehlem, který s dalšími piloty v tu dobu ulétal z polního letiště Žatec/Saaz s proudovým Me 262 Schwalbe před postupujícími jednotkami Rudé armády. Stěpanov se stal obětí posledního sestřelu Luftwaffe za druhé světové války.

V minulých dnech k nám dorazil mail od Honzy Mahra z Moravy, badatele, historika a přítele Severočeského leteckého archivu Most, za který moc děkujeme, protože nám v něm zaslal ruský dokument o sestřelu Stěpanova a fotografii, pod níž je napsáno, že byla focena 5. května 1945, tedy pouhé tři dny před smrtí stíhače 129. GIAP, 22. GIAD. Obojí dnes uveřejňujeme. Stěpanov je na fotografii skupiny stíhačů úplně vlevo.

Dokument má v hlavičce napsáno, že se jedná o spis týkající se nevrácených a vrácených příslušníků polního útvaru části 22. Gardové stíhací letecké Kirovogradské divize generála Kutuzova za období od 1. května do 1. června 1945. Spis byl vyhotoven 12. června 1945, pod označením 0868.

Jinak, co se týká osoby pilota Stěpanova, máme k ní tyto informace a údaje:

Sergej Grigorjevič Stěpanov se narodil 7. února 1924 a pocházel z obce Kazicino v Rjazanské oblasti. Do školy chodil v Aljošinu, do učení pak na Rybnovskou střední školu. Protože brzy přišel o oba rodiče, neví se však jakým způsobem, vychovávala ho starší sestra Naděžda Grigorijevna Tretjakovová, která žila v obci Ilbinovskoje.

První pokusy létání údajně absolvoval v aeroklubu Rjazanské oblasti, který byl vzdálen 12 km od školy. Po skončení školy se chtěl stát letcem. Přihlásil se, prošel komisí a byl poslán do letecké školy. Stíhací výcvik měl Stěpanov, podle korespondence kolem jeho osoby, absolvovat v Gruzii na základně Sigijach, odkud se v roce 1943 údajně se svou jednotkou přesunul k bojovému útvaru. Od roku 1939 byl členem Komsomolu.

Podle dopisu Símy Sergejevny Tarasenko, příslušnice pozemního personálu 129. GIAP, 22. GIAD, čekalo osazenstvo základny v německém Palsdorfu na Stěpanovův návrat dva dny. „Když se nevrátil z letu, čekali jsme až do 10. května, protože mohl někde z nějakého důvodu nouzově přistát. Bohužel jsme se nedočkali …“ píše Síma S. Tarasenko z města Marganěc v Dněpropetrovské oblasti.

 

Edvard D. Beneš

Další informace k pilotovi Aircobry Stěpanovovi

Post navigation